Archangelica officinalis L., andělika lékařská
Planetární korespondence: Slunce
Astrologické znamení: lev, rak, střelec
Živel:

Popis
Mohutná bylina s řepovitým oddenkem a hnědými kořeny. V prvních letech vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a čtvrtém roce kvete. Plody přináší jen jednou, pak odumírá. Přímá, dutá a rýhovaná lodyha je až 200cm vysoká. Listy jsou až 90cm velké, v obrysu trojboké, silně pochvaté, trojené a dvakrát až třikrát zpeřené. Koncové květní okolíky až 15cm v průměru mají 30 – 40 paprsků a jsou zelenobílé. Vejčité až podlouhlé dvounažky jsou barvy nažloutlé. – Kvete od července do srpna.

Výskyt
Roste v Evropě a v Severní Asii. V některých zemích, např. v ČR se pěstuje. U nás nalézáme anděliku většinou ve vyšších polohách, u lesních potoků a na pasekách.

Užívaná část
Kořen (Radix angelicae) a plody (Fructus angelicae).

Sběr a úprava
Z pěstovaných rostlin se na podzim v září a říjnu druhého roku sbírá kořen. Rychle se omyje, silnější exempláře se půlí a suší se ve stínu. Teplota při eventuálním umělém sušení nemá překročit 35°. Droga snadno vlhne a pak bývá napadena hmyzem. Plody se sbírají v srpnu a v září seřezáváním zralých částí okolíků, které se pak dosuší, vydrolí a vytřídí. Droga má typický kořenitý pach a ostře kořenitou a hořkou chuť.

Účinné látky a působení
Kořen a plody obsahují hlavně silici, terpeny (kořen 0,3 – 1 %, plody 1 – 2%) s hlavní obsahovou složkou felandrenem, pinenem, cymolem. Kromě silice obsahují hořčinu angelicin, furokumariny a jiné látky.

Působí povzbudivě na sekreci žaludečních šťáv a uklidňuje zvýšenou střevní peristaltiku. Ve velkých dávkách může zprvu působit povzbudivě, ale později ochromuje ústřední nervovou soustavu. Zevně mírně dráždí kůži. Andělika patří k rostlinách, které vlivem furokumarinů vyvolávají fotosensibilaci, tj. přecitlivělost vůči slunečnímu záření. Je-li kůže ozářená, může vytrysklá šťáva vyvolat kožní projevy.

Užití
Vnitřně v nálevu jako stomachikum a karminativum (půl čajové lžičky na šálek vody jednou denně před hlavním jídlem). Používá se jako prostředek při nemocech trávicí trubice, při nechutenství, při nedostatečné sekreci žaludeční, k zvýšenému vylučování žluče aj. Zpravidla se užívá v kombinaci s jinými žaludečními prostředky. Osvědčuje se rovněž jako prostředek podporující odkašlávání a jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní (ve formě lihového roztoku). Zevně se používá při myalgiích.4

Pimpinella anisum L., bedrník anýz
Planetární korespondence: Merkur
Astrologické znamení:  býk, rak, štír
Živel:

Popis
Bylina s vřetenovitým oddenkem a s jemně rýhovanou, přímou, nahoře větvenou, až 50cm vysokou lodyhou a listy trojího druhu. Spodní jsou jednoduché, srdčitě okrouhlé a zastřihovaně zubaté, prostřední jsou jednoduše zpeřené a horní trojčetně peřenosečné. Všechny listy mají velké plochy. Bílé květy jsou uspořádané v okolíky se 7 – 15 paprsky. Plod (dvounažka) je štětinatě brvitý. Všechny části rostliny aromaticky voní. – Kvete od června do srpna.

Výskyt
Anýz pochází snad z Přední Asie. Dnes se v mnohých evropských zemích hojně pěstuje. U nás vzácně.

Užívaná část
Plod (Fructus anisi).

Sběr a úprava
Plod se sbírá v srpnu a v září, když prostřední část okolíků žloutne a dvounažky se šedozeleně zbarvují. V té době se okolíky seřezávají a plody se nechávají dozrát. Vyčistí se a v tenkých vrstvách se ještě dosuší. Droga má silně kořenitý pach a sladkou chuť. Ve farmacii se užívá k přípravě aromatických vod, lihů, sirupů a léčivých čajů, v domácnosti jako koření. Doporučuje se před použitím semena mírně stlačit, ale nedrtit.

Účinné látky a působení
Plody obsahují hlavně silici (1,5 – 6%) s hlavní obsahovou složkou anetholem.
Anýz má silnější protikřečový účinek než fenykl a kmín, silně povzbuzuje sekreci všech žláz i žláz mléčných. Uplatňuje se jako karminativum a expektorans zejména v dětské praxi. Silice se částečně vylučují plícemi a příznivě ovlivňují sekretolytickou činnost v dýchacích cestách.

Užití
Vnitřně v nálevu jako karminativum, expektorans, laktagogum a chuťové korigens (obden 4 čajové lžičky namačkaných plodů na šálek vody), v prášku 3x denně 1g při poruchách žaludečních a střevních, při křečích trávicího traktu, k odstranění plynatosti a jako prostředek proti kašli při zánětech horních cest dýchacích, zejména v dětské praxi.

Poznámka
Anýzová silice se užívá k úpravě chuti léčiv, v průmyslu likérnickém a také při výrobě cukrovinek. Anýzová silice působí bakteriostaticky. Větší dávky par anetholu způsobují i u člověka omámení a jsou toxické.

Při sběru v terénu je třeba opatrnosti pro možnost záměny s velmi jedovatými plody bolehlavu.
Silice anýzová je předmětem moderního výzkumu léčiv při hledání synteticky přístupných látek s estrogenní účinností.

Arnica montana L., prha arnika
Planetární korespondence: Slunce
Astrologické znamení: lev, beran, vodnář
Živel:

Popis
Vytrvalá bylina s válcovitým oddenkem a s růžicí přízemních, vejčitých, celokrajných lístků. Lodyhy mají listy vstřícné a kopinaté. Květní úbory jsou velké, oranžově žluté. Mají zákrov dvouřadý a 14 – 20 jazykovitých obvodových květů a v terčích četné květy trubkovité. Plody (nažky) až 5mm dlouhé jsou opatřeny bledě žlutým chmýrem. – Kvete od června do srpna.

Výskyt
Druh rozšířený v Evropě a v Severní Americe, u nás hojný zejména v hornatějších polohách, na pastvinách, loukách, travnatých stráních, v rašelinných lesích apod.

Užívaná část
Květ (Flos arnicae sine calyce, Flos arnice cum calyce) a oddenek (Rhizoma arnicae).

Sběr a úprava
Jednotlivé květy bez květního lůžka a zákrovu se sbírají před rozkvětem rostliny od června do srpna. Suší se zpravidla rychle umělým teplem při 40°, aby si květ zachoval barvu. Sbírají se také květy se zákrovem.
Oddenek se sbírá na podzim (září, říjen). Droga má charakteristický, slabě aromatický pach a kořenitou a nahořklou chuť. Rostlina je u nás chráněná. Dováží se.

Účinné látky a působení
Obě drogy obsahují silici (květ až 0,14%, oddenek až 1,5%), hořčinu arnicin, karotenoidy, arnisterol, arnidiol, třísloviny a minerální látky (až 10%).

Vnitřně působí povzbudivě na sliznici žaludeční a střevní a dráždí ledviny ke zvýšené činnosti. Zevně aplikována na kůži vyvolává místní překrvení až zánět, při předávkování puchýře. Květ obsahuje arnikaflavon, cholin (má lipotropní účinek) a xantofyl. Arnikaflavon má vliv na nervové zakončení obvodové. Xantofyl a arnisterol přispívají k hojení ran a podporují granulaci. Je to lék protizánětlivý (působením polyacetylénových sloučenin) a antiseptický (vlivem silic a tříslovin).  Má též vliv i na srážlivost krve a působí vazodilatačně na koronární tepny i na periferní oběh.

Užití
Vnitřně se užívá při asthma bronchiale, arterioskleróze, koronární insuficienci a anginózních bolestech. Lze ji použít při algických záchvatech anginy pectoris, poškození myokardu apod., ovšem na radu lékaře. V rukou neodborníka může být arnika prostředkem nebezpečným, je nutno dbát velké opatrnosti.

Zevně nálev z arniky slouží jako antiflogistikum a kožní dezinficiens (1 polévková lžíce řezané drogy na ¼ litru vody), v obkladech při zánětech, otocích a při svalovém revmatismu nebo kloubních potížích.

Betula verrucosa L., bříza bradavičnatá
Planetární korespondence: Jupiter
Astrologické znamení: štír, panna, váhy
Živel:

Popis
Vysoký, ozdobný jednodomý strom s větvemi přímými, později převislými, červenohnědými, posázenými bradavičnatými pryskyřičnými žlázkami. Kmen má bílou kůru, která se místy mění v černou borku. Listy jsou lysé kosočtverečné nebo trojhranně vejčité, dlouze řapíkaté, dvakrát pilovité a lysé. Mladé čepele vylučují z malých žlázek lepkavý sekret. Listy má síťovitě žilnaté. Oboje květy, samčí i samičí, jsou směstnány do válcovitých jehněd. Jako plody vytváří nažky. – Kvete od dubna do května.

Výskyt
Bříza je rozšířená po celé Evropě. U nás roste zejména na sušších půdách. Je obecná v nížinách i ve vyšších polohách.

Užívaná část
List (Folium betulae), někdy pupeny (Gemmae betulae).

Sběr a úprava
Listy se sbírají časně zjara, nejlépe dva měsíce po rozvití. Mladé lepkavé listy jsou nejúčinnější. Suší se rozprostřené v tenké vrstvě na vzdušném místě. Mají voskovou vrstvičku, která zpomaluje vypařování a prosychají zvolna. Teplota při sušení nesmí překročit 40°. Droga má slabě aromatický pach a chuť slabě hořkou.

Účinné látky a působení
Účinnými látkami jsou hlavně saponiny a silice, jejichž množství kolísá podle stáří listů od 0,05 – 0,5% (pupeny mají 4 – 5% silice), flavonové glykosidy (asi 2%), pryskyřice a třísloviny (5 – 9%), vitamín C, karoteny, minerální látky a antibioticky účinné fytoncidy.

Působí zvýšené vylučování moči, aniž dráždí ledviny. Mají též slabě dezinfekční účinek. Diuretický efekt je hlavně vyvolán přítomností saponinů, ale také se na něm značnou měrou podílejí silice. Starší listy mají účinek mnohem slabší, poněvadž obsahových látek je v nich méně.

Užití
Jako diuretikum, diaforetikum, antirevmatikum vnitřně ve formě nálevu (2 – 3 čajové lžičky řezaných listů na šálek vody dvakrát denně). Ke zvýšení účinku se při přípravě nálevu přidává na špičku nože jedlé sody (natrium hydrocarbonicum). Čajový nálev se užívá jako diuretický prostředek při zánětlivých onemocněním močových cest, revmatismu, dně apod. Droga bývá součástí čajových směsí, tzv. urologických čajů. Zevně se březové listy někdy používají k přípravě koupelí a k omývání.

Poznámka
Z březové kůry a dřeva se destilací připravuje dehet užívaný při kožních chorobách. „Březová šťáva“, lidový prostředek k ošetřování vlasů, se u nás nesmí obecně získávat navrtáváním kmenů. Do březových vod na vlasy se používá siličný výtažek z pupenů břízy.