NOVÉ VYDÁNÍ HOVORŮ S LASENICEMPŘINÁŠÍ DOSUD NEPUBLIKOVANÉ TEXTY PIERRA DE LASENIC

Pierre de Lasenic (1900-1944, vlastním jménem Petr Kohout) je považován za nejvýraznější a zároveň nejzáhadnější postavu českého meziválečného hermetismu. Stál u zrodu společnosti Universalia, tu však posléze opustil a roku 1938 založil Horev-klub a také martinistickou lóži Paragawa. Byl velmi dobře obeznámen s tradiční alchymií, napsal jedinečnou knihu o tarotu a navrhl vlastní tarotové karty, pronikl do esoterismu starého Egypta, jeho doménou však byla magie, zvláště experimentální. Lasenic během života hodně cestoval, zejména po Francii, Egyptě a Alžíru. Koncem první republiky se usadil v Káraném u Prahy, kde se s užším kroužkem Horev-klubu věnoval živlovým cvičením a magickým evokacím.Zde ve věku čtyřiačtyřiceti let podlehl tuberkulóze.

Hovory s Lasenicem vznikly jako studijní text z iniciativy člena klubu Horev, profesora kreslení Vladislava Kužela (1898-1965). Během několika společných, vždy zhruba týden trvajících setkání kladl Kužel Lasenicovi otázky a zaznamenával jeho odpovědi, týkající se například práce s magickými zrcadly, tvoření subtrahentních bytostí, dynamiky astrálního světa, povahy živlových bytostí, přenosu pocitu voltem apod. Součástí knihy je také učebnice imaginace. Hovory s Lasenicem vznikaly v letech 1935-1944, knižního vydání se poprvé dočkaly až roku 1993, kdy je redakčně připravil Kuželův žák malíř Jan Solovjev spolu s nakladatelem Vladislavem Zadrobílkem. Nyní se v Trigonu připravuje nové vydání, opravené a redakcí Lukáše Loužeckého rozšířené o dodatečně objevené rukopisy jednotlivých částí Hovorů. Jeden z doplněných, dříve nepublikovaných textů nese název O manifestním stavu víry.Lasenic v něm pro někoho možná poněkud překvapivě charakterizuje Adepta jako člověka vůle a zároveň víry, a dodává, že právě „v dokonalé shodě těchto mocností spočívá nejvyšší magická síla“. Víru chápe jako „květ poznání kosmického zákonodárství v sobě“ a vyzývá k prohloubení a oživení vlastního náboženského citu, „jímž zasvěcení přitahovali Boha“: „Cit a vřelý cit je onen jediný tajemný telefonický kabel, který nás kdykoli spojuje s Majestátem našeho Stvořitele.“Lasenic přidává i devatero zásad, které napomáhají volt víry oživit a udržet aktivní:

 

To, co je svaté a neposkvrněné, je nahota tvého citu.

Zjev ji svému Bohu, který je vždy s tebou, když je tento cit s tebou.

Tento cit je tudíž vyloučením všech pochybností.

Rituál je symbolem tvého rozhodnutí – tvé vůle.

Odevzdáváš tedy své vlastní rozhodnutí a svůj vlastní cit Bohu.

Poněvadž je to tvým nejlepším – je to tedy tvým nejsvětějším.

Nejsvětější si zasluhuje největší úcty.

Rituál je tedy výrazem tvé nejvyšší úcty – tvé víry.

Věříš-li takto v sebe – věříš tím takto ve svého Boha.

Ve světle těchto pokynů můžeme lépe pochopit devízu, jejíž francouzské znění Cherchez la viechezdieu zdobilo Lasenicovo knižní exlibris. „Hledejte život u Boha!“, vyzývá Adepty Pierre de Lasenic. V knize Hovory s Lasenicem k tomu čteme: „Víra je výlučně věcí praxe a to praxe každého dne, ba každé minuty – praxe – snad nekonečné řady maličkostí, jež musíme vyplnit, abychom poznali víru v jejím plném magickém účinku. (…) Chtít a dokázat – nikoli se pouze nadchnout. Rozhodně však si učiňte tuto cestu zcela prostinkou, zbavenou všech duchaplností, a sviťte si na cestu jen upřímným citem svého pociťovaného přesvědčení, jež tomu tak chce – proto, že tomu tak má být…“

Zuzana Zadrobílková